Sovětský tank T-34 je považován i západními odborníky za nejlepší tank 2. světové války. Té třicet čtyřka byla lépe vyzbrojena, měla lepší balistickou ochranu a byla rychlejší, než kterýkoliv německý střední tank. Její kanón ráže 76 mm, od roku 1944 zvětšené na   85 mm, používal mj. i nový druh průbojného střeliva s jádrovými rotačně stabilizovanými střelami, které bylo na tehdejší dobu velmi účinné.

Průbojným prvkem (penetrátorem) bylo u jádrové střely podkaliberní jádro vyrobené z vysokopevnostní oceli, nebo z karbidu wolframu; bylo uloženo ve vodicím pouzdru o vnějším průměru odpovídajícím ráži kanónu.

Emil Eggerth byl nejen puškař, ale především obchodník se zbraněmi. Založil v Písku svou firmu v roce 1863 a ta fungovala min. až do začátku 20. století. Jako mnoho jiných ve 2. polovině 19. století dovážel Eggerth součásti brokovnic z Belgie - hlavně a baskule, z nichž vyráběl zbraně na prodej. Všechny  jeho zbraně, které jsem viděl, byly levné lankasterky ráže 16/16/65 s Belgickou zkušebnou v Liege a značením výrobce: Fabrique Nationale D´Armees De Guerre. V Písecké dílně měl asi pět učedníků (zachovala se velmi pěkná fotografie Mistra a učedníků ve sborníku Písecké fotografické ateliery), kteří prováděli pouze sletování hlavňových svazků, dolícování a kompletní zapažbení včetně výroby pažby a předpažbí. Na hlavních pak byly zbraně signovány zn. Emil Eggerth - Písek. 

Mnoho sběratelů historických služebních zbraní zajímá, zda lze podle výrobního čísla zbraně zjistit historii jejich zbraně. Evidence starých služebních zbraní ve všech armádách určitě existovala, jen dostat se k ní je poněkud složitější, než by se mohlo zdát. U tuzemských vojenských zbraní ve výzbroji armády rozhodoval o jejich přidělení určitému jedinci velitel a centrální přehled evidenčních čísel se jmenovitým přidělením zbraně nebyl v dobách předrevolučních v ČSLA veden.

Až na začátku 90. let vznikl centrální registr vojenských zbraní, které byly v té době ve výzbroji. Ten je však přístupný pouze pro státní orgány, zejména pro policii v případech vyšetřování trestných činů, v nichž nějaká zbraň figurovala. Obdobný způsob vedení a dostupnosti evidence služebních zbraní je i u ostatních ozbrojených složek státu (Policie ČR, Vězeňská služba apod.).

Podobně je tomu i u zbraní ze zahraničí. Zejména v Německu byly vedeny evidence starých zbraní s ohledem na německou preciznost určitě pečlivěji a jejich dostupnost je mnohdy lepší, ovšem opět především pro policii v rámci vyšetřování. O nějaké internetové adrese, kde by byly archivní údaje o služebních zbraních dostupné, však bohužel nevím.

Vývrty hlavní pistolí ráže 7,62 mm Tokarev (TT), 7,63 mm Mauser (30 Mauser) a 7,65 mm Browning (32 Auto) jsou odlišné, jak vyplývá z tabulky 1, ale rozdíly jsou celkem "zanedbatelné". Zejména u nábojů 7,62 mm Tokarev a 7,63 mm Mauser je téměř shoda, nejen z hlediska uvedených rozměrů, ale i tvaru náboje a nábojové komory.

To však neznamená, že lze náboje nebo jejich části libovolně zaměňovat.

Číselné údaje, vyjadřující ráži nábojů, zejména údaje palcové (v setinách nebo tisícinách) dosti často nevyjadřují ani přibližně skutečné hodnoty, jsou jen smluvní. U některých ráží se při jejich zrodu jen zvolilo podobné číslo, aby se odlišila nová ráže od nějaké jiné, ale s rozměrem nemá nic společného. K chaosu v označování ráží přispívá mj. i nejednotné chápání pojmu ráže vývrtu hlavně v různých částech světa (může to být nejen průměr vývrtu v polích, jak jsme zvyklí u nás, ale i v drážkách).