Můj triviální dotaz se týká balistiky moderní předovky ráže 50. Uvažujme stejnou navážku prachu, a tedy stejnou počáteční energií střely (cca 2700 J). V prvním případě zvolíme střelu s hmotností 16,25 g (v0=577 m.sec-1), ve druhém 19,5 g (v0=526 m.sec-1). Zajímalo by mne, jaký bude v praxi rozdíl v chování střely (účinný dostřel, přesnost apod.). Laicky předpokládám, že lehčí střela bude vlivem vyšší počáteční rychlosti, a tudíž výrazně vyššího odporu vzduchu, rychleji ztrácet energii. Děkuji za případné uvedení na pravou míru.

Nejprve k balistice vnitřní, která se zabývá poměry uvnitř hlavně. Obecně platí, že se stejným množstvím prachu opustí lehčí střela téže konstrukce a ráže stejnou hlaveň s vyšší rychlostí. I když určité relace mezi hmotností výmetné prachové náplně (navážkou prachu) a balistickým výkonem systému (tj. počáteční energií střely) existují, nelze zobecnit pravidlo, že stejné množství prachu znamená při použití různých střel shodný výkon. Účinnost celého balistického systému (hlaveň - střela - prachová náplň), tedy míra využití energie prachu k urychlení samotné střely, je totiž u různých systémů různá, dokonce se liší i u téhož systému s rozdílnými parametry (např. s odlišným poměrem hmotnosti střely a hmotnosti prachu). Z hlediska vnitrobalistických poměrů při výstřelu je důležitým parametrem i tlak prachových plynů, který zatěžuje zbraň a do určité míry určuje je i její životnost. Z tohoto pohledu je vhodnější (i bezpečnější) využívat laborace s nižším tlakem (u předovek to ale není tak významné).

Rychlost, jakou střela opouští hlaveň určuje spolu s hmotností střely i hybnost střely a tedy i velikost zpětného rázu zbraně při výstřelu. U dvou střel s odlišnou hmotností ale přibližně stejnou počáteční energií má vždy vyšší hybnost těžší, pomalejší střela, která tedy i více ,,kope,,.

Z hlediska vnější balistiky, která studuje pohyb střely po opuštění hlavně na dráze letu, je situace poněkud složitější. Úbytek rychlosti střely za letu je závislý na dvou základních parametrech: vlastní letové rychlosti střely a balistickém koeficientu střely. U rychlejší střely je za jinak stejných podmínek pokles rychlosti střely vyšší (zpoždění střely je přibližně přímo úměrné druhé mocnině její letové rychlosti). Balistický koeficient je dán tvarem, ráží a hmotností střely. Pokud se zabýváme pouze střelami do identické zbraně, tedy střelami stejné ráže a přibližně i stejného tvaru, pak je dán pokles rychlosti střely pouze její hmotností. Pokles rychlosti je v tomto případě vyšší (za jinak shodných podmínek) u střely nižší hmotnosti (zpoždění střely je nepřímo úměrné první mocnině hmotnosti střely).

Za letu na cíl však vstupuje do hry i další parametr - stabilita střely, tj. schopnost střely pohybovat se po dráze s minimálními odchylkami své podélné osy od směru pohybu. Stabilita může být u rotačně stabilizovaných střel dosti závislá na počáteční rychlosti střely, která určuje i počáteční rychlost rotace střely kolem podélné osy. Pokud se stabilita zhorší, roste i odpor proti pohybu střely a pokles rychlosti je tak vyšší. U kulovitých střel však nemá stabilita či nestabilita střely zásadní význam.

Konečně koncová balistika se zabývá účinky střel v cíli a je tedy i prostředkem pro stanovení účinného dostřelu při přímé střelbě. Pojem účinný dostřel lze chápat v mnoha dimenzích. Nejčastěji se pod tímto pojmem rozumí určitá max. vzdálenost od ústí zbraně, na níž jsou splněny požadavky na přesnost střelby a současně i požadavky na účinek v cíli (např. průbojnost). Pokud nás účinky v cíli nezajímají, stačí stanovit účinný dostřel pouze na základě přesnosti střelby. Nejčastěji se za účinný dostřel považuje taková vzdálenost, na níž klesne pravděpodobnost zásahu smluvního cíle na 50 %.