Kompenzátor a úsťová brzda jsou podobná úsťová zařízení palných zbraní, která vytváří při výstřelu korekční síly, eliminující nežádoucí vliv standardně působících sil od výstřelu. Zjednodušeně lze říci, že kompenzátor i úsťová brzda omezují nežádoucí pohyb zbraně při výstřelu. Obě zařízení se umísťují na ústí hlavně zbraně a pracují na principu reaktivního působení z hlavně vytékajících plynů, u nichž je modifikován směr výtoku z hlavně, popř. je využito působení plynů na vhodně orientované funkční plochy. Je tedy zřejmé, že funkce těchto zařízení se uplatní až poté, co střela opustila hlaveň.

Kompenzátor zdvihu eliminuje zdvih ústí hlavně při střelbě s využitím změny směru proudění prachových plynů vytékajících z hlavně při výstřelu. Kompenzátor je konstruován tak, že část vytékajících plynů z hlavně otáčí ve směru kolmém k ose hlavně vzhůru. Vytvořená reakce působí proti klopnému momentu vyvolanému silou od výstřelu. Poněkud jinou funkci má úsťová brzda, která je někdy také nazývána kompenzátor (tlumič) zpětného rázu. Základní funkce brzdy spočívá v působení vytékajících plynů na plochu orientovanou kolmo k ose hlavně, některé brzdy také otáčí z hlavně vytékající plyny o více než 90 stupňů a vytváří reakci působící ve směru osy hlavně. Síla od brzdy působí vždy ve směru osy hlavně směrem dopředu a eliminuje tedy pohyb zbraně vzad, který je nežádoucí nejen tím, že působí na střelce, ale i tím, že odchyluje zbraň do nežádoucích směrů.

Střelba ze zbraně vybavené kompenzátorem zdvihu nebo úsťovou brzdou je pohodlnější a míra pohodlí roste s balistickým výkonem systému. Někdy to však může být pohoda jen zdánlivá.

Poznáváte? 

Ne není to jaderný výbuch. To jen bouchly saze.

Na obrázcích jsou projevy detonace několika kilogramů zvukozábleskové pyrotechnické slože a sazí, které jsou náplní výbušek používaných k imitaci bojové činnosti vojsk v AČR. Pokud Vás zajímají podrobnosti celé události, jděte na

http://www.vojenskaskola.cz/skola/uo/verejnost_media/Stranky/20100118.aspx

Český revolver ZKR-551 v ráži 38 Special je charakteristický uzavřeným rámem, šestikomorovým pevným (nevýklopným) válcem a šestipalcovou hlavní; jako ryze sportovní zbraň je určen především ke střelbě náboji s prosekávací olověnou střelou typu Wadcutter (WC).  

Sovětský tank T-34 je považován i západními odborníky za nejlepší tank 2. světové války. Té třicet čtyřka byla lépe vyzbrojena, měla lepší balistickou ochranu a byla rychlejší, než kterýkoliv německý střední tank. Její kanón ráže 76 mm, od roku 1944 zvětšené na   85 mm, používal mj. i nový druh průbojného střeliva s jádrovými rotačně stabilizovanými střelami, které bylo na tehdejší dobu velmi účinné.

Průbojným prvkem (penetrátorem) bylo u jádrové střely podkaliberní jádro vyrobené z vysokopevnostní oceli, nebo z karbidu wolframu; bylo uloženo ve vodicím pouzdru o vnějším průměru odpovídajícím ráži kanónu.

Olovo proti pancéřové oceli – hádejte, kdo vyhrál

V tomto článku jsou popsány poměrně zajímavé výsledky střeleckého experimentu, kterým byla vyvrácena klasická pojetí průbojnosti střel. Výsledky experimentu daly nečekanou odpověď na otázku položenou v názvu článku. Ukázalo se totiž, že i velmi měkké, tvárné olovo může být vysokopevnostní oceli zdatným protivníkem. Cílem části střeleckých experimentů, jejichž výsledek je popsán v tomto článku, bylo stanovení balistické odolnosti plechů HARDOX proti průbojným i neprůbojným střelám. Ocelový plech švédské výroby HARDOX 450 je používán mj. jako základní konstrukční materiál pro výrobu balistických clon a záchytů na střelnicích určených pro střelbu z ručních zbraní. Výsledky střeleckých experimentů se zbraňovými systémy vysokého balistického výkonu jsou doplněny simulacemi proniku střel tlustostěnným ocelovým plechem s využitím SW Ansys Autodyn.  

Emil Eggerth byl nejen puškař, ale především obchodník se zbraněmi. Založil v Písku svou firmu v roce 1863 a ta fungovala min. až do začátku 20. století. Jako mnoho jiných ve 2. polovině 19. století dovážel Eggerth součásti brokovnic z Belgie - hlavně a baskule, z nichž vyráběl zbraně na prodej. Všechny  jeho zbraně, které jsem viděl, byly levné lankasterky ráže 16/16/65 s Belgickou zkušebnou v Liege a značením výrobce: Fabrique Nationale D´Armees De Guerre. V Písecké dílně měl asi pět učedníků (zachovala se velmi pěkná fotografie Mistra a učedníků ve sborníku Písecké fotografické ateliery), kteří prováděli pouze sletování hlavňových svazků, dolícování a kompletní zapažbení včetně výroby pažby a předpažbí. Na hlavních pak byly zbraně signovány zn. Emil Eggerth - Písek.