I zbran? mají svou historii a svá jubilea. Relativn? nedávno, v roce 2002, se dožila padesátin nám všem známá, obdivovaná i zatracovaná, armádní pistole vz. 52. Jak se vlastn? dostala na sv?t?

Celkový pohled na pistoli vz.52

Po skon?ení 2. sv?tové války vznikly v naší armád? dva odlišné názorové proudy na provedení nové armádní pistole. První z nich (menšinový) p?edpokládal, že nová pistole vznikne p?ekonstruováním vále?ného modelu pistole ?Z vz.38 (ráže 9 mm Browning krátký) na výkonný náboj 7,62 mm Tokarev. V?tšina tehdejších zbra?ových specialist? nepovažovala tento náboj pro novou pistoli za vhodný z d?vodu zbyte?n? vysokého balistického výkonu a zna?né délky, která komplikovala nejen ?ešení rukojeti pistole. Neúsp?ch konstruktéra J.Hole?ka p?i adaptaci ?Z vz.38 na náboj Tokarev (problémy s uzamykáním zbran?) jim dal za pravdu.

Za nejvhodn?jší náboj pro novou armádní pistoli považovali odborníci všeobecn? náboj 9 mm Parabellum (9 mm Luger). Proto objednalo Ministerstvo národní obrany u ?eské zbrojovky ve Strakonicích v roce 1947 výrobu prototyp? nové pistole práv? v této ráži. Na základ? objednávky vznikly v odd?lení Františka Myšky celkem t?i prototypy pistolí. Konstruktérem prvních dvou (ozna?eny ?Z 471 a ?Z 481) byl Ji?í ?ermák. Uzam?ení záv?ru bylo realizováno vykývnutím hlavn? v p?í?ném sm?ru pomocí uzamykacích žeber na povrchu hlavn?, které známe z CZ 75 a jejích modifikací.

Brzy nato však p?išli brat?i Jan a Jaroslav Kratochvílové s novým zp?sobem uzam?ení nábojové komory pomocí dvojice uzamykacích vále?k?, který uplatnili v konstrukci nové pistole ?Z 482. Oba uzamykací vále?ky byly uloženy symetricky ve spodní ?ásti hlavn? (pod nábojovou komorou) a p?i dob?hnutí záv?ru do p?ední polohy byly uzamykacím klínem (trnem) vytla?eny do stran (ve sm?ru kolmém k ose hlavn?) a pevn? spojily hlave? se záv?rem. K odem?ení záv?ru po výst?elu došlo v okamžiku, kdy se vále?ky po krátkém zákluzu hlavn? dostaly mimo plochy uzamykacího trnu. Tento systém uzam?ení p?ihlásil Jan Kratochvíl k patentování v lednu 1949 a autorství mu bylo p?iznáno v b?eznu 1952. Odstran?ní výkyvného pohybu hlavn? p?i uzamykání p?ineslo zlepšení p?esnosti st?elby.

2xU2 Pi-52, tj. unikátní (uzam?ený) uzamykací uzel pistole vz.52

Pistole ?Z 482 byla p?epracována ve Vojenském technickém ústavu v Praze a tak vznikl model ?Z 491. I p?es n?která nep?íznivá hodnocení byla u této zbran? zahájena p?íprava sériové výroby, která však byla v kv?tnu 1950 definitivn? zastavena v souvislosti s požadavky na unifikaci výzbroje naší armády se Sov?tskou armádou a p?echodem na ráži 7,62 mm.

Z požadavku Ministerstva národní obrany zavést do výzbroje ?s. armády pro samopaly sov?tský náboj 7,62 x 25 Tokarev vyplynula nutnost p?ekonstruovat na tento náboj i vyvíjenou pistoli. Tímto konstruk?ním úkolem byl v odd?lení Františka Myšky pov??en Ji?í ?ermák (pozd?jší konstruktér 7,62mm samopalu vz. 58). Již v kv?tnu 1951 byly vyrobeny dva prototypy ráže 7,62 mm, ozna?ené ?Z 513, a v zá?í 1951 prob?hly zkoušky. Po úpravách a dalších zkouškách v dubnu 1952 byla 17. kv?tna 1952 na základ? výnosu ministra národní obrany pistole ?Z 513 zavedena do výzbroje naší armády pod ozna?ením 7,62 mm pistole vz. 52. Její výroba probíhala v padesátých letech (1952 – 54) v ?eské zbrojovce ve Strakonicích. Vyrobilo se více než 200 000 ks, což je z dnešního pohledu úctyhodné množství. Menší množství bylo dodáno i do zahrani?í.

Vedle známé standardní verze na náboj 7,62 x 25 Tokarev byly omezen? vyráb?ny i verze pro cvi?ný náboj se zúženým ústím hlavn? a verze pro st?elbu náboji ráže .22 (excentricky uložená hlave?). Po roce 1989 vznikla (pro komer?ní ú?ely) i verze Pi-52 na náboj 9 mm Luger (s vým?nnou hlavní v této ráži). Pistole se tak po mnoha desetiletích symbolicky vrátila ke své p?vodní ráži.

Hlave? pistole vz.52

B?hem dalších let byly v armád? použité pistole ve Vojenském opravárenském závod? v Moldav? nad Bodvou na východním Slovensku podrobeny opravám (vým?na vadných díl? na hranici životnosti, obnova povrchové ochrany – ?ern?ní, na rozdíl od originálního fosfátování). Tyto zbran? jsou ozna?eny vyraženým symbolem VOZ, u n?hož m?že být i letopo?et.

I když ve výrazn? menších po?tech než d?íve, byla pistole vz.52 i v roce 2002 stále zavedena ve výzbroji naší armády. Na po?átku 80. let byla zahájena obm?na Pi-52 za nov? zavedenou pistoli vz.82, ta však nebyla z ?ady d?vod? ani na p?elomu tisíciletí zcela ukon?ena. Pistole vz. 52 tak definitivn? skon?ila své p?sobení v armád? až b?hem n?kolika dalších let, nebo? ve výzbroji nov? budované profesionální armády se s ní již nepo?ítalo.

Vy?azované pistole z armády byly uvoln?ny pro civilní trh a jako malé ru?ní “kanóny” se staly ko?istí mnoha sb?ratel? a obdivovatel? zbraní, kte?í dávají p?ednost vyšším balistickým výkon?m. Se širším rozší?ením do sv?ta po r.1990 ud?lala pistole vz.52 vrásky na ?ele nejednoho výrobce osobních balistických ochran (tzv. nepr?st?elných vest), který musel p?ehodnotit sv?j postoj ke komplexní ochran? proti pistolím a revolver?m. Pistole s originálními vojenskými náboji s ocelovým jádrem (v civilním sektoru se jedná o zakázané st?elivo) je totiž mezi krátkými zbran?mi nedostižná v probíjení ?ehokoliv. Je to dáno jednak relativn? malou ráží st?ely, jednak její vysokou po?áte?ní rychlostí. Pistole vz.52 se tak stala jakýmsi etalonem, podle n?hož je hodnocena extrémní odolnost balistických ochran a jiných p?ekážek proti krátkým kulovým zbraním. Po roce 1989 se pistole symbolicky vrátila ke své p?vodní ráži, když se objevily na trhu vým?nné hlavn? v ráži 9 Luger.

B?hem své padesátileté éry prokázala Pi-52 své kvality. Cen?na byla zejména jednoduchost konstrukce, snadná ovladatelnost a výkonnost, ale i funk?ní schopnost ve ztížených vojenských podmínkách. Ur?itým problémem byl poddimenzovaný uzamykací uzel a z toho vyplývající nízká životnost zbran?. V minulosti bylo rovn?ž zaznamenáno n?kolik havárií zbran?, které jsou však vzhledem k obrovskému množství používaných zbraní zanedbatelným vzorkem. Samotní uživatelé pistole – vojáci si také ?asto st?žovali na to, jak je t?žká a jak se s ní špatn? st?ílí. Kdo se však nau?il “trefovat s dvaapadesátkou”, zvládl i jinou pistoli bez v?tších problém?.

I když podle zbra?ového v?ku je pistole vz. 52 již nejmén? prababi?kou, neupadla v zapomn?ní. Její osudy se tak v mnohém podobají osud?m našeho vojenského automobilu PV3S. I p?es ?adu výhrad k jejím vlastnostem a ?etným pokus?m o její vy?azení, vydržela ve výzbroji armády mnoho desetiletí a prokázala armád? dobrou službu. Za?adila se tak (alespo? v našich krajích) po boku pistolí M 1911, P-08, Walther P 38, TT aj. do skupiny zbra?ových legend, na které nelze zapomenout.

_____________________________________

Základní TTD pistole vz. 52:
- délka pistole 211 mm,
- délka hlavn? 120 mm,
- délka zám?rné 166,5 mm,
- hmotnost pistole 950 g, (bez náboj?)
- hmotnost pistole 1040 g, (s plným zásobníkem s 8 náboji)
- po?áte?ní rychlost 480 m/s,
- maximální dolet st?ely 1800 m.

Na záv?r ješt? uve?me dobový text z literatury [4], up?es?ující vojenské použití zbran?: "Ú?el pistole: 7,62 mm pistole vz.52 je zbra? ur?ená k boji zblízka (na dálku do 50 m). Slouží k napadení nep?ítele, k vlastní obran? a k boji muže proti muži".

Použitá literatura:
[1] Popelínský,L.: ?eskoslovenské automatické zbran? a jejich tv?rci. Naše vojsko, Praha 1999.
[2] Skramoušský,J. – Badalík,V. – aj.: ?eskoslovenské pistole 1918 – 1985. ARS-ARM, Praha 1996.
[3] ?ermák,J.: ?ty?icet let konstruktérem zbraní 1946 – 1986. ARDENT, Brno 1999.
[4] D?l-51-19: Stru?ný p?ehled materiálu d?lost?eleckého vyzbrojování. MNO, Praha 1967.

Zpracováno podle ?lánku ABRAHÁMOVINY PISTOLE vz. 52 autor? prof.Ing. Lubomíra POPELÍNSKÉHO, DrSc. a doc.Ing. Jana KOMENDY, CSc., uve?ejn?ného ve St?elecké revui ?. 6/2002 (upraveno, dopln?no).

Perokresba pistole vz.52

Hlavní i vedlejší ?ásti pistole vz.52