Samonabíjecí puška ruské výroby SVT 40 (Samozarjadnaja Vintovka Tokareva, model 1940 goda) je jednou ze zbraňových legend 2. světové války. V době od roku 1940 do zastavení výroby v roce 1944 bylo vyrobeno kolem 1,6 milionu těchto pušek, které byly vyráběny nejen v základní pěchotní verzi, ale i verzi odstřelovačské.

Zbraň má ráži 7,62 x 54 R a stoupání závitu její čtyřdrážkové, 625 mm dlouhé hlavně je 240 mm, tedy obvyklé stoupání u zbraní této ráže. Základní T-T parametry zbraně:
- celková délka: 1226 mm,
- celk. hmotnost (bez nábojů): 3,8 kg,
- počáteční rychlost střely: 830 m/s,
- kapacita zásobníku: 10 nábojů.

Samonabíjecí funkce zbraně je zabezpečena na principu pohonu odběrem prachových plynů z hlavně. Vnitrobalistické parametry systému, tj. druh a hmotnost střely, druh a hmotnost prachové náplně, její teplota, stav vývrtu, zanesení kanálku pro odběr plynů atd. mají pochopitelně na samonabíjecí funkci zbraně vliv.

Odběr plynů z hlavně je možné regulovat nastavením regulátoru odběru prachových ve tvaru pětihranu, na který se nasadí tvarový klíč. Na každé hraně regulátoru je vyražen jeden číselný symbol udávající průměr otvoru pro odběr plynů. Regulátor plynů u SVT 40 je tedy konstruován pro nastavení pěti možných pozic označených buď čísly 11, 12, 13, 15, 17 nebo 1.1, 1.2, 1.3, 1.5, 1.7. Označení odpovídá rozměru otvoru tzn., že číslo 11 nebo 1.1 odpovídá otvoru o průměru 1.1 mm, naopak číslo 17 nebo 1.7 (obr) odpovídá otvoru o průměru 1,7 mm. Z toho plyne, že při nastavení nejmenšího čísla propouští regulátor na píst nejméně prachových plynů. Běžně se používá nastavení regulátoru na 1.5. V praxi je však vhodné nastavit regulátor do optimální polohy, která zabezpečuje spolehlivou funkci zbraně při použití daného střeliva za daných podmínek. V úvahu je třeba brát znečištění zbraně používáním (střelbou), ale i střelbu v nepříznivých podmínkách jako je déšť, písečná bouře, sucho, mráz apod., které vedou ke snížení spolehlivosti funkce zbraně tím, že zvyšují pasivní odpory pohyblivých částí zbraně.

Regulace odběru plynů by měla být nastavena tak, aby při použití určitého střeliva byla zajištěna samonabíjecí funkce (tj. aby došlo k podání náboje do komory) a nedocházelo k silným rázům nosiče závorníku v zadní poloze. Z důvodu zvýšení životnosti zbraně je vhodné mít nastavený regulátor na nejmenší výtokový otvor, který ještě zajistí u daného střeliva a za daných podmínek střelby samonabíjecí funkci zbraně. Právě různá laborace nábojů bude hlavním důvodem pro změnu nastavení regulátoru.

Nevýhodou je, že plynový regulátor nemá aretační zářezy, které vymezují přesnou polohu regulátoru při přestavení. Proto je třeba nastavit pětihran přesně tak, aby jeho horní plocha se zvoleným číslem byla kolmá k podélné ose zbraně.