Porovnáním konstrukce sv?toznámého samopalu UZI a n?kterých ve sv?t? mén? známých ?eskoslovenských (resp. ?eských) povále?ných samopal? lze zjistit dosti velkou míru shody. V tomto ?lánku jsme se pokusili odhalit její p?í?iny. Po?átky p?íb?hu o kopírování spadají do historie ?eského vývoje zbraní po roce 1945, možná i do posledních let 2. sv?tové války. V této válce se z?eteln? prokázaly výhody samopal? (tedy automatických zbraní na pistolový náboj) a proto byly v povále?ném období samopaly široce zavád?ny do výzbroje armád.

Ve druhé polovin? 40. let  probíhal i v ?eskoslovensku intenzivní vývoj nového samopalu, který se m?l stát standardní armádní zbraní. Ta m?la být vybrána v sout?ži, probíhající v letech 1946 – 1948. Hlavními soupe?i v této sout?ži byly 2 týmy konstruktér? – tým Zbrojovky Brno s konstruktéry V. Holkem a bratry F. a J. Kouckými a tým ?eské zbrojovky Strakonice v ?ele s J.Hole?kem, dále F. Myškou, F. Brejchou, J. ?ermákem a dalšími.

Pro tuto sout?ž byla vyvinuta celá ?ada samopal?, nap?. samopaly ?Z 247, ZK 466, ZK 467, ZB 47. V konstrukcích uvedených zbraní se uplat?ovaly ?asto originální myšlenky ?eských konstruktér?. V tomto období byl vytvo?en historicky první ?eský prototyp samopalu s dutým záv?rem obklopujícím zadní ?ást hlavn? a zásobníkem v šacht? umíst?né v pistolové rukojeti. Tato na tehdejší dobu revolu?ní novinka umožnila podstatným zp?sobem snížit délku pouzdra záv?ru a tím i celé zbran?, resp. vytvo?ila prostor k prodloužení hlavn?. Použitím uvedeného typu záv?ru se posunulo t?žišt? samopalu p?ibližn? do prostoru rukojeti a v pr?b?hu st?elby se jeho poloha nijak výrazn? nem?nila, což usnad?ovalo ovládání zbran? p?i st?elb?.

Tuzemské historické prameny a vzpomínky pam?tník? p?isuzují prioritu uvedené koncepce dv?ma konstruktér?m. Podle n?kterých byl první zbraní s novým typem záv?ru samopal s ozna?ením ZK 476 konstruktér? Kouckých z brn?nské Zbrojovky (ZK – Zbrojovka Koucký, 1947), v téže dob? však vznikl v ?eské zbrojovce Strakonice i první prototyp Hole?kova samopalu vz.48, pozd?ji ozna?eného Sa 24. Je však i dosti pravd?podobné, že oba naši konstrukté?i okopírovali nový princip záv?ru z prototypu samopalu MCEM-2 vytvo?eného konstruktéry Turpinem a Podsenkowským ve Velké Británii v roce 1944.

Obr.Britský experimentální samopal MCEM-2

Oba dva ?eské samopaly m?ly velmi podobnou konstrukci s tím rozdílem, že ZK 476 m?l pouzdro záv?ru ?tvercového pr??ezu a vz.48 kruhového pr??ezu. I když se oba typy zbraní lišily v dalších detailech (mí?idla, spouš?ový mechanismus a pažba), jejich hlavní díly byly až nápadn? podobné. Ob? zbran? se tedy utkaly „v boji“ o zavedení do výzbroje ?eskoslovenské lidové armády a nakonec na základ? výsledk? vojskových zkoušek zvít?zil Hole?k?v samopal, který svým vzhledem p?ipomínal pumpi?ku a tento název byl pozd?ji široce používán (podobn? jako název maznice u amerického samopalu M3A1).

Obr. Brn?nský samopal ZK 476

Cesta k Sa 24 však byla pon?kud složit?jší. Vít?zný Hole?k?v samopal byl nejprve zkonstruován v ráži 9 mm Luger (tehdy ješt? 9 mm Parabellum). Do výzbroje ?s. armády byl zaveden v roce 1948 nejprve pod ozna?ením 9 mm samopal vz.48a (s d?ev?nou pažbou) a vz.48b se sklopnou ramenní op?rou. Na ja?e roku 1950 bylo uvedené ozna?ení samopalu zm?n?no na 9 mm samopal Sa-23, podle n?kterých pramen?  Sa vz.23 (s pažbou) a Sa-25, resp. vz.25 (s op?rou). V roce 1951 byly ob? verze tohoto samopalu p?ekonstruovány na ruský náboj 7,62 mm Tokarev. D?vodem bylo spln?ní požadavku unifikace ráže používané v Sov?tské armád?. Tak vznikly samopaly Sa-24, resp. vz.24 (s d?ev?nou pažbou) a Sa-26, resp. vz.26 (se sklopnou ramenní op?rou).

Obr. – Strakonické samopaly Sa-24 (naho?e) a Sa-26 (dole)

A nyní ke slavnému UZI. Samopal UZI byl vyvinut o mnoho let pozd?ji v Izraeli konstruktérem Uzielem Galem v po?átcích existence samostatného státu Izrael a byl vyráb?n firmou IMI od roku 1954, pozd?ji i v ?ad? dalších zemí. UZI je skute?n? ob?ma ?eskoslovenským samopal?m dosti podobný, v?tší shoda je však mezi samopaly UZI a ZK 476 (nejen podle vzhledu, ale i podle konstruk?ního uspo?ádání). Je sice možné, i když t?žko uv??itelné, že nejen v Británii a v ?eských zemích ale i pozd?ji v Izraeli m?li 4 konstrukté?i p?i vývoji samopalu stejný nápad, p?í?ina uvedené shody je však pravd?podobn? jiná. N?který z našich samopal? stál nepochybn? p?i vývoji UZI vzorem. V n?kterých západních publikacích o zbraních je však UZI chybn? vydáván za originál kopírovaný ostatními.

Obr. – Samopal UZI (naho?e p?vodní verze s d?ev?nou pažbou, dole nov?jší verze se sklopnou ramenní op?rou)

Koncem 40. let minulého století naše zem? pomáhala Izraeli nejen s výcvikem voják?, ale i dodávkami vojenského materiálu, v?. zbraní. Mohlo se tedy stát, že byla Izraeli poskytnuta i technická dokumentace k vyvinutému samopalu ZK 476, tedy zbran?, která byla sice na dobré úrovni, ale do výzbroje armády nakonec zavedena nebyla. Druhou pravd?podobnou možností je, že zapracovala pr?myslová špionáž a nebo byla ?ty?isedmšestka, ?i ?ty?iadvacítka podle dostupných podklad? prost? okopírována.

Obr. – Samopaly UZI v izraelském armádním matriarchátu

Nejpravd?podobn?jší je druhá a t?etí varianta, pro kterou sv?d?í i historické skute?nosti (p?ítomnost d?stojníka gen. štábu armády Izraele ve Zbrojovce v roce 1948, který se d?v?rn? seznámil se ZK 476 a byl v kontaktu i s Josefem Kouckým, následný požadavek izraelské strany na dodání 1500 ks ZK 476 a na prodej licence, i jeho zamítnutí Ministerstvem národní obrany v roce 1950 jako politické rozhodnutí, pravd?podobn? související s pozd?jší orientací na pomoc Egyptu.

Hole?kovy samopaly v ráži 7,62 mm Tokarev byly ve výzbroji naší armády zavedeny až do 60. let, kdy byly nahrazeny legendárním samopalem-nesamopalem (aut. puškou) Sa-58, který nedávno oslavil ve výzbroji naší armády p?lstoleté jubileum.

Z konstruk?ního hlediska jsou všechny typy samopal? (ZK 476, vz.23 až 26 i UZI) ru?ními palnými zbran?mi st?ílejícími dávkou i jednotlivými ranami. Záv?r je neuzam?ený, dynamický a zbra? pracuje na principu funk?ního pohybu nábojnice; zásobník je p?ímý, dvou?adý s dvou?adým vyúst?ním. Zbran? st?ílí ze zadní polohy záv?ru, tj. p?i odpálení se záv?r s pevným zápalníkem pohybuje vp?ed, uzavírá nábojovou komoru  a aniž by se uzam?en, iniciuje zápalku náboje. Konstrukce posledních verzí UZI umož?uje i st?elbu z p?ední polohy záv?ru. V 80. letech vznikly zmenšené kompaktní varianty UZI – MINI UZI (1980) a MICRO UZI (1984).  I když kopie, samopal UZI v ráži 9 mm Parabellum (dnes 9 mm Luger) se nakonec stal legendou a krom? Izraele byl nebo je používán v dalších 26 zemích sv?ta. P?vod této slávy je však mj. i v naší vlasti.

Tabulka: TTD samopal?

Zpracoval Ing. Novák a doc. Komenda, mj. i s využitím nové knihy Prof. Popelínského a Františka Tesa?e ?eskoslovenské a ?eské malorážové zbran? a jejich život (Lynx, Brno 2010).