K inteligentní munici se řadí všechny druhy munice (zejména munice s ničivými účinky), které využívají při své funkci prvky umělé inteligence (Artificial Intelligence – AI) - např. při vyhledávání a selekci ničeného cíle, popř. i ničení cíle. Inteligentní munice je schopna během bojového použití svou funkci bez účasti obsluhy zbraňového systému tvořivě přizpůsobit aktuální situaci na bojišti a s maximální efektivností tak využít ničivou energii zalaborovaných výbušnin. V oblasti pozemní výzbroje armád dnes patří do této skupiny především nejmodernější sofistikované druhy dělostřeleckého střeliva a jiných druhů munice (zejména ženijních min a raket).

Některé druhy munice naopak inteligence z nejrůznějších důvodů nepoznamenala (např. ruční granáty a střelivo pro ruční zbraně) a jejich AIQ tak i nadále zůstává na bodu mrazu. Vždyť takový inteligentní ruční granát, jenž by mohl být chytřejší než pěšák, který jej hází, by byl docela dobrým sebevražedným nástrojem. Ale vraťme se do reality.

Stupeň umělé inteligence munice se odvíjí od kvality „mozku“ munice – iniciačního zařízení. Jeho pyrotechnické, mechanické a elektronické prvky musí zajišťovat nejen vysokou bezpečnost munice, ale i její funkční spolehlivost a určitou „kreativní“ schopnost.

Vývoj a zavádění inteligentní munice do výzbroje nejvyspělejších armád je projevem kvalitativního zbrojení, kdy relativně malé počty inteligentních zbraňových systémů mohou snadno získat převahu nad početnými („hloupými“) systémy bez stop inteligence. Inteligentní munice často umožňuje ničit cíle zcela novými postupy, které by u příbuzných klasických druhů munice vůbec nepřicházely v úvahu. Tím výrazně roste její bojová efektivnost. Podle předpokladů zbrojních expertů bude inteligentní munice v procesu kvalitativního zbrojení postupně nahrazovat munici klasickou. Tím se dosáhne vyšších účinků v cíli s menším množstvím použité munice. Extrémní cena inteligentní munice tak bude stále méně výrazným limitujícím faktorem.

Podívejme se nyní na několik úspěšných a v praxi využívaných příkladů využití umělé inteligence v zavedených muničních kompletech současnosti.

Nezanedbatelné znaky inteligence jsou patrné u dělostřeleckých střel s prvky aktivní submunice (obr.1 a 2), které jsou po výmetu z těla střely nad povrchem Země, na němž jsou rozmístěny cíle, schopny pomocí vhodných senzorů najít vhodný obrněný cíl a zničit jej shora zásahem masivního kovového průbojného jádra typu EFP (Explosively Formed Projectile) vytvarovaného a urychleného výbuchem trhaviny. S využitím tohoto typu munice lze dělostřelecké zbraně využít i k ničení jednotlivých obrněných cílů nepřímou střelbou až na hranice maximálního dostřelu, tj. až na vzdálenosti několika (max. 4) desítek kilometrů (zbraňové systémy IFPA - Indirect Fire Precision Attack, munice PGM – Precision Guided Munition).

Výše popsané typy inteligentních dělostřeleckých střel se vyznačují plně autonomní funkcí, po výstřelu nezávislou na člověku a patří tedy jednak do skupiny zbraňových systémů F&F (Fire & Forget – vystřel a zapomeň), jednak do pokrokové muniční skupiny ICM (Improved Conventional Munition).

Typickým druhem inteligentní munice, která se stala v posledních desetiletích jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících skupin výzbroje, jsou ženijní protitankové (PT) miny. Tyto miny vyšších generací jsou schopny vyřadit obrněný cíl s velmi vysokou efektivností (vyjádřenou velikostí plochy terénu účinně pokryté adjustovanou minou i poměrem ceny vyřazeného tanku a samotné miny), u jiných zbraňových systémů nedosažitelnou.

Nekontaktní rozněcovače těchto min, v jejichž konstrukci jsou zastoupeny multifunkční bloky s moderními senzory, jednoznačně řadí miny k vysoce účinné munici nejen se znaky umělé inteligence, ale pochopitelně i zákeřnosti. Spojení zákeřnosti s inteligencí je smrtící kombinace. Tyto vlastnosti spolu s možností minování na dálku v reálném čase (pomocí kontejnerových nosičů v podobě dělostřeleckých střel, raketových bojových hlavic či leteckých pum) dávají PT minám široké možnosti využití.

Multifunkční inteligentní rozněcovače PT ženijních min využívají ke své funkci optické, akustické, seismické a indukční senzory. Optické senzory detekují přijíždějící cíl ve viditelné i IČ oblasti. Akustické senzory snímají hluk pohonné jednotky pohybujícího se cíle, který je specifický pro každý druh cíle typu bojová technika a při snímání ve stereo režimu umožňují určit i polohu cíle vzhledem k mině.

Tanky o hmotnosti několika desítek tun vyvolávají při svém pohybu po bojišti otřesy půdy vyšší intenzity a mají proto unikátní seismický obraz, který je “čitelný” senzorem miny i při jejím uložení pod povrch terénu. Tanky jsou navíc tvořeny značným množstvím feromagnetického materiálu. Proto vyvolávají svou přítomností v určitém prostoru změny magnetického pole Země, které jsou detekovány indukčním senzorem miny. Indukční obraz umožňuje nejen spolehlivé odlišení tanku od jiných druhů těžké bojové techniky, ale i nalezení optimálního okamžiku pro funkci miny (u protidnových min – obr.3).

Pokud vyhodnotí všechny čtyři senzory přítomnost obrněného cíle v optimální poloze pro ničení, je mina iniciována a směrová náplň proniká dnem korby. Pokud není informace o cíli úplná, k odpálení miny nedojde, rozněcovač miny se po krátké době přepne do úsporného režimu a čeká na další obrněnou oběť.

Nejmodernější protistropní PT mina typu WAM (Wide Area Mine – „velkoplošná“ mina, tj. mina pokrývající svým účinkem velkou plochu terénu – obr.4) čeká na svůj obrněný cíl na povrchu terénu. Při jeho příjezdu se v dosahu miny vystřelí do výšky aktivní prvek. Ten skenuje terén a po objevení cíle jej ničí shora průbojným jádrem typu EFP, tedy obdobným způsobem, jako výše popsaná dělostřelecká submunice.

Použitím inteligentních systémů detekce cíle a roznětu ve spojení s dálkovým minováním se ženijní miny stávají z dřívějších relativně jednoduchých prvků výzbroje velmi účinnými universálními bojovými prostředky, které i přes své relativně statické funkč¬ní řešení nalézají efektivní uplatnění i při vysoce dynamických způsobech vedení ozbrojeného boje.

Soudobé vzory vojenské inteligentní munice jsou výsledkem dlouhodobého vývoje, založeného na velkém množství zkušeností a kompromisů, vývoje doprovázeného úspěchy i nezdary. U sebelépe navržené munice s vysokým AIQ ukáže teprve dlouholetá praxe, zda je skutečně municí nejen účinnou, ale i bezpečnou a spolehlivou.

Inteligentní munici a zbraňovým systémům jistě patří budoucnost. I přes určitou schopnost autonomní a kreativní funkce a relativní samostatnost v řešení vybraných bojových situací si však člověk bude muset ponechat hlavní rozhodovací právo o použití systému, tj. pomyslný prst na spoušti.