Celosvětově známý pojem dynamit je nodmyslitelně spojen se jménem Alfreda Nobela, švédského chemika, vynálezce a průmyslníka. Následující řádky poodhalují osudy tohoto výjimečného muže, který i přesto, že prožil většinu svého relativně krátkého života obklopen výbušninami, zemřel přirozenou smrtí.

Alfred Bernhard Filip Nobel se narodil 21. října 1833 ve Stockholmu v zámožné rodině podnikatele. Jeho otec Immanuel Nobel byl inženýr a vynálezce, který podnikal v oboru projektování a staveb mostů (zbankrotoval ve stejném roce, kdy se narodil Alfred Nobel). Alfred Nobel měl tři sourozence - dva starší bratry a jednoho mladšího.

Rodina Alfreda Nobela pobývala od roku 1837 ve Finsku a později v Rusku, kde jeho otec úspěšně podnikal v oblasti výroby pozemních a námořních min. Alfred Nobel měl v mládí soukromé učitele. Ve svých 17 letech ovládal vedle rodné švédštiny ještě ruštinu, francouzštinu, angličtinu a němčinu.

Nobel se v mládí zajímal nejen o fyziku a chemii, ale i o literaturu. Jeho orientaci na výbušniny ovlivnil otec, který chtěl, aby se Alfred stal inženýrem chemie. Nobel studoval v letech 1850 - 1852 v Paříži. Tam se setkal s Ascanio Sobrerem, mladým italským chemikem, který v roce 1846 vynalezl nitroglycerin – kapalnou, velmi účinnou výbušninu, která má však vysokou citlivost k iniciačnímu podnětu (např. na náraz je nitroglycerin 20 x citlivější, než tritol). V ranném stadiu svého bádání těžil Nobel mj. i ze zkušeností nabytých studijním pobytem v Rusku v laboratoři Zinina, předního odborníka v oblasti výbušnin.

Vynálezem nitroglycerinu začíná nová éra ve vývoji výbušnin. V ní hraje Nobel klíčovou roli. S výzkumy nitroglycerinu začíná v roce 1860. V roce 1863 se vrací do Švédska a začíná zkoumat nitroglycerin spolu s otcem. Bohužel při pokusech dochází v roce 1864 k výbuchu, při kterém zahynulo několik lidí včetně mladšího Nobelova bratra Emila. To vedlo k zákazu provádění pokusů s nitroglycerinem na území města Stockholm. Alfred Nobel proto přesunuje svou laboratoř na loď kotvící na jezeru Mälaren.

Kapalný nitroglycerin byl široce využíván při trhacích pracích a odtud pochází jeho název "trhací olej". Snahy o širší využití trhacího oleje narážely na problém jeho vysoké manipulační a dopravní nebezpečnosti. I malý náraz nebo zahřátí mohly vést k výbuchu.

Obrázek - Historické Nobelovy adjustované náložky s kapalným nitroglycerinem určené pro trhací práce v lomech
a) sestavené přímo ve vývrtu naplněním nitroglycerinem a vložením zápalnice s dřevěným pouzdrem s černým prachem (vlevo od textu), nebo
b) tvořené lepenkovým pouzdrem s náplní nitroglycerinu adjustované pouzdrem s černým prachem a zápalnicí – vkládané do vývrtu jako celek (vpravo)

V polovině 19.století začal Nobel budovat po celém světě síť závodů na výrobu nitroglycerinu. Série velkých katastrof však hrozila zastavením velkosériové výroby nitroglycerinu. V roce 1866 např. explodoval u břehů Panamy parník vezoucí nitroglycerin a zahynulo 14 lidí. Další lidé zahynuli a značné materiální škody vznikly při velkých výbuších ve skladu v San Francisku, a v provozech v New Yorku i Sydney. Nobelova továrna v Geesthachtu u Hamburku byla zničena náhlou explozí necelý rok po zahájení provozu.

Problém vysoké citlivosti nitroglycerinu k mechanickým a tepelným podnětům vyřešil Nobel v roce 1866 vynálezem dynamitu, který je v podstatě křemelina (křemičito-vápenný prach) nasáklý nitroglycerinem. Křemelina plní funkci pojiva a současně i flegmatizátoru vysoce citlivého nitroglycerinu (tj. snižuje jeho vysokou citlivost k iniciačním podnětům). Technologii výroby dynamitu objevil Nobel údajně náhodou, když zjistil, že nitroglycerin vyteklý z poškozené nádoby po vsáknutí do hlíny ztratil svou citlivost. Nobel získal patent na dynamit v roce 1867.

Dynamit se záhy po svém vynálezu stal velmi žádaným zbožím. Používal se především ve stavebnictví k odstřelu zemin a skal. S dynamitem byl např. splavněn Dunaj odstřelem skal v soutěsce Železná vrata, nebo proražen železniční tunel Sv. Gottharda v Alpách. Alfred Nobel otevřel po celém světě kolem 90 továren ve více než 20 státech. První výrobu dynamitu na našem území zavedl Nobel v srpnu 1870 v Zámcích u Prahy a v roce 1873 v Bratislavě. Během několika málo let vybudoval prosperující nadnárodní koncern, jenž si udržel významné postavení v silné celosvětové konkurenci více než 130 let (přímý nástupce - významná německá chemická a zbrojní akciová společnost Dynamit Nobel ukončila svou existenci v roce 2004).

Nobel spojil svůj život především s výbušninami. Proslavil jej nejen vynález dynamitu, ale i prvního nitroglycerinového bezdýmného prachu (balistitu), a také roznětky a rozbušky na bázi třaskavé rtuti. Za svůj život získal více než 350 patentů. Přitom dokázal vynikajícím způsobem spojit schopnosti skvělého vědce a vynálezce s vlastnostmi prozřetelného průmyslníka. Nobel si uvědomoval, že základem jeho úspěchu s dynamitem byl Sobrerův objev, a poskytl proto tomuto vědci doživotní podporu.

Uplatněním patentových práv získal Nobel obrovské jmění a založil v roce 1895 (rok před svou smrtí) nadační fond, z jehož úroků je již více než sto let financováno každoroční udílení Nobelovy ceny. Tak přispívají finanční zdroje získané z vývoje vysoce ničivých produktů – výbušnin – k rozvoji řady vědních oborů, ale i kultury a míru.

Tento paradox má své racionální vysvětlení. Na sklonku svého života trpěl Nobel-pacifista výčitkami, že dal světu unikátní ničivé prostředky, při jejichž vývoji předpokládal, že budou využity zejména k mírovým účelům (např. těžbě surovin, ražení tunelů apod.) a usnadní lidem práci. Nobelovy produkty se však brzy staly zbrojařským artiklem a byly použity k výrobě smrtících prostředků. Ničivé účinky, které měla na bojištích munice vyráběná s použitím jeho vynálezů, údajně Nobelem tak otřásly, že se rozhodl vše napravit založením nadace – Nobelovy ceny, do níž vložil k nelibosti příbuzenstva veškeré své prostředky (32 miliónů švédských korun).

Svobodný, bezdětný a opuštěný Alfred Nobel umírá 10. prosince 1896 v italském San Remu ve věku 63 let.

Obrázek - Zlatá medaile pro držitele Nobelovy ceny

Nobelova cena je financována pouze z peněz ze závěti, kterou spravuje švédská Akademie věd. Odměny držitelům Nobelovy ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun). Nobelova cena byla poprvé udělena v roce 1901 a dnes je považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout
(http://nobelprize.org).

Každý rok 10. prosince, tj. v den výročí úmrtí Nobela, předává švédský král při slavnostním ceremoniálu ve Stockholmu do rukou laureátů Nobelovy ceny diplom a zlatou medaili. Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána v Oslo předsedou norského Nobelova výboru za přítomnosti norského krále.

Vedle Nobelovy ceny se Nobelovo jméno zapsalo nesmazatelně do historie i tím, že jeden z posledních objevených prvků periodické soustavy s atomovým číslem 102 byl nazván nobelium (silně radioaktivní kovový prvek ze skupiny aktinoidů, který se v přírodě nevyskytuje, byl poprvé uměle připraven v roce 1956 ozařováním jader curia).