Manžel má již dlouho podezření, že je mu jeho žena nevěrná tak se rozhodl vrátit se ze služební cesty dřív, aby ji přistihl in flagranti. Na nádraží si stopnul taxíka a již v průběhu cesty domů se domluvil s taxikářem, aby šel s ním do bytu, jako svědek. Při příchodu do bytu našel podvedený manžel svou ženu v ložnici s milencem. Celý nepříčetný strhne peřinu z milence a namíří na něj svoji legálně drženou zbraň s tím, že milence zastřelí. Milenec s rukama nad hlavou prosí o život, ale tím ho ještě více rozzuří. Vystrašená manželka tuší, že dojde k nejhoršímu a svého manžela prosí, aby pistoli schoval se slovy: "Miláčku, prosím, nezabíjej ho - pamatuješ si ten sponzorský dar ... naše BMW, tak to je od něho, stejně tak všechny ty naše dovolené za posledních 10 let, nový byt a taky ta Tvoje nová pistole - to všechno platil on".

Zmatený manžel se otočí k taxikáři, který celou dobu za rohem přihlíží té dramatické scéně, a ptá se ho: "Co mám teď dělat?Taxikář ani na chvilku nezavá a odpoví: "....já bych ho zase přikryl, ať se Vám nenastydne...."

Doktor vrazí do pokoje se samopalem a zařve na pacienty: "Nedávejte ani ruce vzhůru! Tohle je poslední dávka, kterou vám hradí pojišťovna!"

Jak se kdo orientuje v etapě přechodu od socialismu ke kapitalismu:
- optimista se učí anglicky,
- pesimista se učí rusky,
- realista se učí střílet a ...
- idealista dává ruce vzhůru.

Banka, po ránu, klídek, nikde nikdo. Pokladní se vybavuje se svalnatým chlápkem u přepážky a prozrazuje: „Mám ráda muže, kteří přesně vědí, co chtějí.“ „Tak to jsi narazila na toho pravého….“, odvětí chlápek a vytahujíc z kalhot pistoli pokračuje „… ruce vzhůru a naval všechny prachy!“

Tady policie! Ruce vzhůru a okamžitě odhoďte ten granát!

Hořelo. Hořela policejní stanice. Policajti utekli před ohněm až na střechu. Když přijeli hasiči, roztáhli plachtu a policajti začali po jednom skákat. Ale vždycky, když policajt skočil, tak hasiči s plachtou uhnuli, a děsně se smáli, když se policajt dole rozmázl. Až byli skoro všichni rozmazaní, přišel na řadu poslední - náčelník. Ten vytušil podraz, tak vytáhl pistoli, namířil na hasiče a zařval: "Mně neoblafnete! Ruce vzhůru, plachtu na zem a všichni tři kroky dozadu!"

Pane komisaři, to je ten chlap, co stál za rohem s pistolí. Nejdřív jsem musela dát vzhůru ruce a po malé chvíli i nohy.

Poškozený R.J. pořád nechtěl dát ruce vzhůru, tak jsem pro začátek provedl ze služební zbraně varovný výstřel...... To bylo ale 2 dny předtím a R.J. ho asi neslyšel.

Pane soudce, nemůžu za to – jak jsem musel dát ruce vzhůru, odkrvily se mi nehty a to já pak za sebe neručím.

"Ruce vzhůru!" "Fúůúj! Dej je zase rychle dolů a běž se nejdřív umejt!"

Gestikulační vtip náboženský (vhodný i pro ateisty)

Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů... Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit s navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suverénně se pohyboval ve všech teologických oborech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou hlavou a prostorově výrazným tělem. Po nóně se sešli u biskupa. Kuchař se hned bránil, že nedovede užívat učená slova, a tak biskup nařídil, aby se disputace konala beze slov. Začal dominikán a ukázal jablko o něž se přeli. Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba. Knihovník vytyčil ukazovák. Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty. Dominikán přidal třetí prst. Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela. Zpocený knihovník rezignovaně vztáhl ruce vzhůru. Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.

Bylo po všem a jablka připadla františkánům.

Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo: "Jsou to mystici, bratří," - děl knihovník "Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva." Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek. "Ale dostal mě nejvyšší Kristologií, ukázal mi kousek chleba... Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně." Bratři kazatelé jej chápavě poplácali po ramenou. "Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh! Apeloval jsem na jednotu, unanimitás!" Dominikáni hltali každé slovo. Skvělý smeč! "Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou." Dominikáni stáli bez dechu. "V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty... Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. Skoro jako bych viděl našeho svatého Otce Augustina na břehu moře, ano, tak jsem si připadal, pošetile rozjímající o podstatě Nejsvětější Trojice." Dominikáni se po sobě ani nedívali. "Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce vzhůru v oslavě Boží Moudrosti: Bůh je veliký... A víte, co udělal on? Na to dosmrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce, jakoby vydechl ten entitativní atribut Boží bytnosti: Nekonečný!"

Ve stejnou dobu se kuchař přiřítil k františkánům, hlasitě funící a jásal: "Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned jak jsme se sešli vyndal jabko a vytahoval se s ním, že nám je včechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh z kapsy starej zapomenutej kus chleba, aby se živili tim. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi řek, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotknul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!"