Dynamit je průmyslová trhavina využívající explozivního potenciálu nitroglycerinu. Poprvé připravil dynamit Alfred Nobel v roce 1866 nasycením křemeliny nitroglycerinem. Později byly připraveny i další druhy průmyslových trhavin, pro které byl používán rovněž název dynamity. V současné době je již dynamit překonán, je nahrazen jinými kvalitnějšími a bezpečnějšími průmyslovými trhavinami.

Slovo dynamit pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly). Křemelina je jemnozrnná zemina v podobě práškovitého až jílovitého sedimentu, který se vyznačuje značnou pórovitostí a tedy i dobrou schopností absorpce jiných látek.

Křemelina působí ve směsi jako flegmatizátor nitroglycerinu. Oproti klasickému tekutému nitroglycerinu se proto dynamit vyznačuje mnohonásobně nižší citlivostí na náraz, tlak nebo teplo. K přivedení dynamitu k výbuchu je třeba počin od rozbušky.

Dynamit se obvykle skládal ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs byla tvarována obvykle do podoby válečků - náložek. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnany KNO3 a NaNO3 a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny.

Po určité době skladování se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerinu, což výrazně snižuje manipulační bezpečnost náložek. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerin.

V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli u Prahy na pravém břehu Vltavy mezi závěrem Kostobrdského údolí a Drahaňským údolím. Dnes leží Zámecká rokle na území Prahy 8, severně od sídliště Bohnice (v blízkosti plánované rychlostní komunikace R1) a v roce 1982 byla vyhlášena jako přírodní památka.