T-34 a průbojné jádrové střely Tisk

Tank T-34 a průbojné jádrové střelySovětský tank T-34 je považován i západními odborníky za nejlepší tank 2. světové války. Té třicet čtyřka byla lépe vyzbrojena, měla lepší balistickou ochranu a byla rychlejší, než kterýkoliv německý střední tank. Její kanón ráže 76 mm, od roku 1944 zvětšené na   85 mm, používal mj. i nový druh průbojného střeliva s jádrovými rotačně stabilizovanými střelami, které bylo na tehdejší dobu velmi účinné.

Průbojným prvkem (penetrátorem) bylo u jádrové střely podkaliberní jádro vyrobené z vysokopevnostní oceli, nebo z karbidu wolframu; bylo uloženo ve vodicím pouzdru o vnějším průměru odpovídajícím ráži kanónu.

Na rozdíl od později vyvinutých podkaliberních střel se však vodicí pouzdro neoddělovalo od průbojného jádra krátce po opuštění hlavně, nýbrž až po nárazu na pancíř ničeného tanku. Nejednalo se tedy ještě o klasické podkaliberní střelivo. Sověti však nebyli první, kdo vyvinul tento druh střeliva. Jako první přišli s jádrovými střelami na počátku druhé světové války Němci. Sověti i Britové pak vyvíjeli své jádrové střely podle německého vzoru. Američané zůstali při vývoji protipancéřového střeliva poněkud pozadu – s prvním druhem průbojného jádrového střeliva přišli až ke konci války v roce 1944. 

Typická protipancéřová jádrová střela (obr.1 a 2) se skládá z ocelového těla (vodicího pouzdra) válcového nebo cívkovitého tvaru, průbojného jádra a balistické kukly nebo balistické čepice, případně protipancéřové čepice. Čepice bývají z ocelí nebo lehkých hliníkových slitin. Jádrová střela letí k cíli jako jeden celek. Pancířem však proniká pouze průbojné jádro, které je schopno díky malému průměru dosahuje vysoké koncentrace kinetické energie na jednotku plochy příčného průřezu střely (tzv. měrná energie) a je proto schopno proniknout i silným pancířem. Tělo střely (nosič jádra) se nárazem rozbije a na průbojném účinku se přímo nijak nepodílí. Předností jádrových střel s cívkovým pouzdrem je celkové snížení hmotnosti střely, která pak může opustit hlaveň vyšší rychlostí. Nedostatkem střel s pouzdrem cívkového tvaru je nevýhodný balistický tvar těla, který naopak způsobuje velký úbytek rychlosti na dráze letu. Tyto střely byly proto vhodné pouze ke střelbě na krátké vzdálenosti.

Obr.1 - Protipancéřové jádrové střely

 

 

 

Obr.1  a – s válcovým vodicím pouzdrem, b – s cívkovým vodicím pouzdrem

1 - tělo střely,  2 - průbojné jádro, 3 - balistická čepice, 4 - vodicí obroučka, 5 - stopovka      

 

 

 

 

 

 

Obr.2 - Protipancéřová jádrová střela ráže 85 mm

Obr.2 Protipancéřová jádrová střela ráže 85 mm s pouzdrem cívkového tvaru a masivní duralovou balistickou čepicí, určená pro T-34 (střele chybí dvojice vodicích obrouček, pro něž jsou připraveny drážky na spodní části pouzdra)  

  

Vyšší vývojový stupeň jádrových střel představují střely, u nichž docházelo při výstřelu pohybem v kónické části vývrtu hlavně k redukci (zmenšení) ráže. Tyto střely byly vystřelovány ze speciálních hlavní, jejichž vývrt byl rozdělen na tři sektory – válcový drážkovaný, kuželový hladký a válcový hladký.Střela měla vodicí pouzdro se speciálně řešenými vodicími částmi, které vystupovaly výrazně přes vnější obrys jádra. Při pohybu ve válcové drážkované části vývrtu měla střela nízké průřezové zatížení, což bylo výhodné pro její urychlení na vysokou rychlost (ve směru osy hlavně) i pro udělení rotace kolem vlastní osy. Pohybem v kuželové části vývrtu byly vodicí části deformovány a došlo k jejich přimknutí k tělu střely. Tím se výrazně zvýšila úhlová rychlost rotace střely pro zajištění stability letu na cíl. Současně se zlepšil vnější tvar střely a zvýšilo se její průřezové zatížení, což bylo výhodné pro let střely vzduchem. V poslední válcové hladké části byla střela ještě urychlena na celkově vysokou úsťovou rychlost. Kuželové vývrty byly však výrobně velmi náročné a u poválečné výzbroje se už neprosadily. 

 

Obr. 3 - Protipancéřové průbojné střely pro tankové kanóny ráže 85mm, 100 mm a 125 mmVývoj v oblasti průbojného tankového střeliva dokládá obr. 3, na němž je zobrazena jádrová střela ráže 85 mm (vlevo), podkaliberní rotačně stabilizovaná střela ráže 100 mm (uprostřed) a podkaliberní šípově stabilizovaná střela ráže 125 mm (vpravo). Časový rozdíl mezi zavedením jádrové střely vlevo a podkaliberní střely vpravo je několik desítek let.

 

Obr.3 Protipancéřové průbojné střely pro tankové kanóny ráže 85mm, 100 mm a 125 mm  

 

 

O moderních podkaliberních střelách najdete článek Podkaliberní tankové střelivo v Poradně v sekci Technika.