top
logo

Počítadlo

TOPlist

Knihy z naší nabídky


feed-image Feed Entries
Úvodní Poradna
Poradna
Historie pistole vz. 52 - článek ze SR Tisk Email
Poradna - Technika

I zbraně mají svou historii a svá jubilea. Relativně nedávno, v roce 2002, se dožila padesátin nám všem známá, obdivovaná i zatracovaná, armádní pistole vz. 52. Jak se vlastně dostala na svět?

Celkový pohled na pistoli vz.52


Po skončení 2. světové války vznikly v naší armádě dva odlišné názorové proudy na provedení nové armádní pistole. První z nich (menšinový) předpokládal, že nová pistole vznikne překonstruováním válečného modelu pistole ČZ vz.38 (ráže 9 mm Browning krátký) na výkonný náboj 7,62 mm Tokarev. Většina tehdejších zbraňových specialistů nepovažovala tento náboj pro novou pistoli za vhodný z důvodu zbytečně vysokého balistického výkonu a značné délky, která komplikovala nejen řešení rukojeti pistole. Neúspěch konstruktéra J.Holečka při adaptaci ČZ vz.38 na náboj Tokarev (problémy s uzamykáním zbraně) jim dal za pravdu.

Za nejvhodnější náboj pro novou armádní pistoli považovali odborníci všeobecně náboj 9 mm Parabellum (9 mm Luger). Proto objednalo Ministerstvo národní obrany u České zbrojovky ve Strakonicích v roce 1947 výrobu prototypů nové pistole právě v této ráži. Na základě objednávky vznikly v oddělení Františka Myšky celkem tři prototypy pistolí. Konstruktérem prvních dvou (označeny ČZ 471 a ČZ 481) byl Jiří Čermák. Uzamčení závěru bylo realizováno vykývnutím hlavně v příčném směru pomocí uzamykacích žeber na povrchu hlavně, které známe z CZ 75 a jejích modifikací.

Brzy nato však přišli bratři Jan a Jaroslav Kratochvílové s novým způsobem uzamčení nábojové komory pomocí dvojice uzamykacích válečků, který uplatnili v konstrukci nové pistole ČZ 482. Oba uzamykací válečky byly uloženy symetricky ve spodní části hlavně (pod nábojovou komorou) a při doběhnutí závěru do přední polohy byly uzamykacím klínem (trnem) vytlačeny do stran (ve směru kolmém k ose hlavně) a pevně spojily hlaveň se závěrem. K odemčení závěru po výstřelu došlo v okamžiku, kdy se válečky po krátkém zákluzu hlavně dostaly mimo plochy uzamykacího trnu. Tento systém uzamčení přihlásil Jan Kratochvíl k patentování v lednu 1949 a autorství mu bylo přiznáno v březnu 1952. Odstranění výkyvného pohybu hlavně při uzamykání přineslo zlepšení přesnosti střelby.



2xU2 Pi-52, tj. unikátní (uzamčený) uzamykací uzel pistole vz.52


Pistole ČZ 482 byla přepracována ve Vojenském technickém ústavu v Praze a tak vznikl model ČZ 491. I přes některá nepříznivá hodnocení byla u této zbraně zahájena příprava sériové výroby, která však byla v květnu 1950 definitivně zastavena v souvislosti s požadavky na unifikaci výzbroje naší armády se Sovětskou armádou a přechodem na ráži 7,62 mm.

Z požadavku Ministerstva národní obrany zavést do výzbroje Čs. armády pro samopaly sovětský náboj 7,62 x 25 Tokarev vyplynula nutnost překonstruovat na tento náboj i vyvíjenou pistoli. Tímto konstrukčním úkolem byl v oddělení Františka Myšky pověřen Jiří Čermák (pozdější konstruktér 7,62mm samopalu vz. 58). Již v květnu 1951 byly vyrobeny dva prototypy ráže 7,62 mm, označené ČZ 513, a v září 1951 proběhly zkoušky. Po úpravách a dalších zkouškách v dubnu 1952 byla 17. května 1952 na základě výnosu ministra národní obrany pistole ČZ 513 zavedena do výzbroje naší armády pod označením 7,62 mm pistole vz. 52. Její výroba probíhala v padesátých letech (1952 – 54) v České zbrojovce ve Strakonicích. Vyrobilo se více než 200 000 ks, což je z dnešního pohledu úctyhodné množství. Menší množství bylo dodáno i do zahraničí.

Vedle známé standardní verze na náboj 7,62 x 25 Tokarev byly omezeně vyráběny i verze pro cvičný náboj se zúženým ústím hlavně a verze pro střelbu náboji ráže .22 (excentricky uložená hlaveň). Po roce 1989 vznikla (pro komerční účely) i verze Pi-52 na náboj 9 mm Luger (s výměnnou hlavní v této ráži). Pistole se tak po mnoha desetiletích symbolicky vrátila ke své původní ráži.



Hlaveň pistole vz.52


Během dalších let byly v armádě použité pistole ve Vojenském opravárenském závodě v Moldavě nad Bodvou na východním Slovensku podrobeny opravám (výměna vadných dílů na hranici životnosti, obnova povrchové ochrany – černění, na rozdíl od originálního fosfátování). Tyto zbraně jsou označeny vyraženým symbolem VOZ, u něhož může být i letopočet.

I když ve výrazně menších počtech než dříve, byla pistole vz.52 i v roce 2002 stále zavedena ve výzbroji naší armády. Na počátku 80. let byla zahájena obměna Pi-52 za nově zavedenou pistoli vz.82, ta však nebyla z řady důvodů ani na přelomu tisíciletí zcela ukončena. Pistole vz. 52 tak definitivně skončila své působení v armádě až během několika dalších let, neboť ve výzbroji nově budované profesionální armády se s ní již nepočítalo.

Vyřazované pistole z armády byly uvolněny pro civilní trh a jako malé ruční “kanóny” se staly kořistí mnoha sběratelů a obdivovatelů zbraní, kteří dávají přednost vyšším balistickým výkonům. Se širším rozšířením do světa po r.1990 udělala pistole vz.52 vrásky na čele nejednoho výrobce osobních balistických ochran (tzv. neprůstřelných vest), který musel přehodnotit svůj postoj ke komplexní ochraně proti pistolím a revolverům. Pistole s originálními vojenskými náboji s ocelovým jádrem (v civilním sektoru se jedná o zakázané střelivo) je totiž mezi krátkými zbraněmi nedostižná v probíjení čehokoliv. Je to dáno jednak relativně malou ráží střely, jednak její vysokou počáteční rychlostí. Pistole vz.52 se tak stala jakýmsi etalonem, podle něhož je hodnocena extrémní odolnost balistických ochran a jiných překážek proti krátkým kulovým zbraním. Po roce 1989 se pistole symbolicky vrátila ke své původní ráži, když se objevily na trhu výměnné hlavně v ráži 9 Luger.

Během své padesátileté éry prokázala Pi-52 své kvality. Ceněna byla zejména jednoduchost konstrukce, snadná ovladatelnost a výkonnost, ale i funkční schopnost ve ztížených vojenských podmínkách. Určitým problémem byl poddimenzovaný uzamykací uzel a z toho vyplývající nízká životnost zbraně. V minulosti bylo rovněž zaznamenáno několik havárií zbraně, které jsou však vzhledem k obrovskému množství používaných zbraní zanedbatelným vzorkem. Samotní uživatelé pistole – vojáci si také často stěžovali na to, jak je těžká a jak se s ní špatně střílí. Kdo se však naučil “trefovat s dvaapadesátkou”, zvládl i jinou pistoli bez větších problémů.

I když podle zbraňového věku je pistole vz. 52 již nejméně prababičkou, neupadla v zapomnění. Její osudy se tak v mnohém podobají osudům našeho vojenského automobilu PV3S. I přes řadu výhrad k jejím vlastnostem a četným pokusům o její vyřazení, vydržela ve výzbroji armády mnoho desetiletí a prokázala armádě dobrou službu. Zařadila se tak (alespoň v našich krajích) po boku pistolí M 1911, P-08, Walther P 38, TT aj. do skupiny zbraňových legend, na které nelze zapomenout.

_____________________________________

Základní TTD pistole vz. 52:
- délka pistole 211 mm,
- délka hlavně 120 mm,
- délka záměrné 166,5 mm,
- hmotnost pistole 950 g, (bez nábojů)
- hmotnost pistole 1040 g, (s plným zásobníkem s 8 náboji)
- počáteční rychlost 480 m/s,
- maximální dolet střely 1800 m.

Na závěr ještě uveďme dobový text z literatury [4], upřesňující vojenské použití zbraně: "Účel pistole: 7,62 mm pistole vz.52 je zbraň určená k boji zblízka (na dálku do 50 m). Slouží k napadení nepřítele, k vlastní obraně a k boji muže proti muži".

Použitá literatura:
[1] Popelínský,L.: Československé automatické zbraně a jejich tvůrci. Naše vojsko, Praha 1999.
[2] Skramoušský,J. – Badalík,V. – aj.: Československé pistole 1918 – 1985. ARS-ARM, Praha 1996.
[3] Čermák,J.: Čtyřicet let konstruktérem zbraní 1946 – 1986. ARDENT, Brno 1999.
[4] Děl-51-19: Stručný přehled materiálu dělostřeleckého vyzbrojování. MNO, Praha 1967.

Zpracováno podle článku ABRAHÁMOVINY PISTOLE vz. 52 autorů prof.Ing. Lubomíra POPELÍNSKÉHO, DrSc. a doc.Ing. Jana KOMENDY, CSc., uveřejněného ve Střelecké revui č. 6/2002 (upraveno, doplněno).



Perokresba pistole vz.52



 



Hlavní i vedlejší části pistole vz.52



 

 
Brněnské brokovnice řady ZP Tisk Email
Poradna - Technika

 

Dvouhlavňové brokovnice konstruktéra Karla Pišteckého s označením ZP (Zbrojovka Pištecký) se začaly vyrábět ve Zbrojovce Brno od roku 1946. Jednalo se o brokové dvojky ráže 12 nebo 16 s lůžkovým závěrem s trojnásobným uzamčením.

Celý článek...
 
Policie mi zamítla žádost povolení mobilní střelnice. Tisk Email
Poradna - Střelnice

Otázka byla položena návštěvníkem tohoto webu v sekci Ptejte se.

ČEJKA Lubomír Oškobrh 2 Sány 2 napsal:
8. 10. 2007 (20:09)


Dobrý večer. Je možné že policie mi zamítla žádost
Celý článek...
 
Návod jak postupovat při uvedení střelnice do provozu Tisk Email
Poradna - Střelnice

 

Obecně

Podmínky, které musí splnit provozovatel, aby mohl uvést do provozu střelnici pro střelbu ze zbraní podléhajících registraci (zbraně kategorie A, B a C) a některých zbraní kategorie D, stanovuje zákon č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu v hlavě VIII s názvem Střelnice (§ 52 až § 55). Zákon vymezuje střelnici jako komplex zařízení a prostorů pro bezpečnou střelbu.

Celý článek...
 
Cvičné střelivo Simunition Tisk Email
Poradna - Technika

Odkaz: Videozáznamy střeliva Simunition

Cvičné náboje Simunition (Simulation Munition) v provedení FX, Securi Blank a CQT tvoří specifické, netradičně řešené konstrukční celky, určené ke cvičné střelbě v prostorech mimo střelnice. Všechny tři druhy střeliva jsou výrobkem kanadské firmy General Dynamics Ordnance and Tactical Systems Canada Inc. (GD-OTS Canada). Spolu se speciálními zbraněmi tvoří střelivo Simunition ucelený výcvikový systém určený pouze pro výcvik ozbrojených státních složek (zejm. armády a policie).



Obr.1 – Ucelená produktová řada střeliva Simunition pro výcvik ve střelbě z malorážových ručních zbraní
(vlevo 3 skupiny nábojů neletálních, vpravo 3 skupiny nábojů letálních)

 

Tento systém umožňuje bezpečné vedení ostré střelby cvičnými náboji s plastovou střelou i proti osobám vybaveným nenáročnými ochrannými prostředky a přibližuje tak výcvik skutečnému střetu s ozbrojeným pachatelem (vystavení palbě protivníka i opětování palby). Použití proti živým cílům je však možné jen u střeliva FX a Securi Blank, které se řadí ke střelivu neletálnímu. Střelivo CQT nemá charakter střeliva neletálního a jeho použití proti živým cílům je zakázáno.
Pistolové a puškové střelivo Simunition je unikátní tím, že i při velmi nízké počáteční energii střely umožňuje při výstřelu realizovat samonabíjecí funkci zbraně díky unikátní konstrukci nábojnice s děleným teleskopickým pláštěm.

Značkovací náboje FX (obr.2) jsou tvořeny dutou velmi lehkou plastovou střelou a speciálně řešenou teleskopickou nábojnicí (jen u nábojů pro pistole a pušky), která umožňuje zajistit při výstřelu samonabíjecí funkci zbraně. Vyrábí se v rážích 9 mm Luger a v ráži 38 Special / 357 Magnum a také v ráži 5,56 mm. V nabídce střeliva ráže 9 Luger je 6 barev (červená, modrá, zelená, žlutá, oranžová a bílá), u nábojů pro revolvery lze vybírat jen ze dvou barev (červené a modré). Puškové náboje jsou vyráběny se střelami tří barev (červené, modré a bílé).
Střela je u pistolové varianty náboje uložena ve speciálním plastovém dutém pouzdru, které je součástí nábojnice. Spodní mosazná část nábojnice, je svou konstrukcí odvozena od nábojnice běžného pistolového náboje 9 mm Luger, zkrácené přibližně na dvě třetiny délky. V jejím dnu je uložena klasická zápalka. Ve spodním kovovém dílu nábojnice je výmetná prachová náplň tvořená drobnozrnným bezdýmným prachem.



Obr.2 - Náboje FX ráže 9 mm (vlevo vzadu 9 mm Luger, vpravo vpředu 38 Special)

Funkce pistolového systému při výstřelu je následující (obr.3). Iniciací zápalky je zažehnuta výmetná náplň. Část prachových plynů vytvořených hořením výmetné náplně v zadním prostoru nábojnice proniká otvorem pouzdra do přední komory za střelu. Redukovaným tlakem prachových plynů je uvolněna barvící střela z pouzdra a následně je vymetena z drážkované hlavně.
V důsledku vyššího tlaku plynů ve spodním prostoru nábojnice je vysunuto v osovém směru z kovové části nábojnice plastové pouzdro, které se na počátku pohybu opře svým čelem o dosedací plochu nábojové komory. Dalším prodlužováním nábojnice působí dno nábojnice impulsem na závěr, který odsunuje vzad za účelem vyhození vystřelené nábojnice a nabití nového náboje do hlavně (samonabíjecí funkce). Po maximálním možném vysunutí se pouzdro opře svým nákružkem o zalemované ústí spodní části nábojnice, čímž se ukončí proces prodlužování nábojnice.



Obr.3 – Funkce náboje FX

Náboje ráže 38/357 jsou určeny ke střelbě z revolverů ráže 38 Special a 357 Magnum, u nichž není třeba realizovat samonabíjecí funkci. Proto u nábojů této ráže není použita výše popsaná teleskopická nábojnice, nýbrž klasická mosazná, válcová nábojnice s okrajem. Pro střelbu z automatických pušek jsou určeny náboje 5,56 mm FX s teleskopickou celokovovou nábojnicí. Při střelbě je doporučena ochrana zraku, krku a genitálií/třísel.

Dalším typem neletálního střeliva Simunition je pistolové střelivo Securi Blank (obr.4), které je vyráběno pouze v ráži 9 mm Luger. Ve zbrani funguje při výstřelu obdobně jako střelivo FX (tj. je zajištěna samonabíjecí funkce pistole), ze zbraně však není vymetena střela. Při střelbě je základním efektem akustický třesk, hladina hluku je však snížena na 102 dB, což umožňuje vést střelbu bez použití chráničů sluchu. Doporučuje se však použít ochranné brýle.



Obr.4 – Pistolový náboj Securi Blank

 

U střeliva CQT (Close Quarter Training), obr.5, je použita konstrukčně shodná nábojnice, plná střela je však vyrobena z tvrdého černého polymeru. Tato střela se při dopadu na měkký cíl nedeformuje, zůstává kompaktní a proniká do želatinového bloku do relativně malé hloubky. Střela nepronikne půlpalcovou překližkovou deskou ve vzdálenosti 5 m (9 mm Luger), resp. 50 m (5,56 mm). Účinky střely tedy nemusí být vždy neškodné. Ani výrobce toto střelivo neřadí do skupiny neletálního střeliva.



Obr.5 - Náboje CQT ráže 9 mm a 5,56 mm

 

Funkce pistolového střeliva CQT je obdobná, jako u střeliva FX (obr.6), tj. i při střelbě náboji CQT je zajištěna samonabíjecí funkce pistole.



Obr.6 – Funkce náboje CQT

 

K přednostem nábojů Simunition patří možnost střelby z běžných služebních zbraní, ovšem za předpokladu použití adaptérů s modifikovanými závěry speciálně vyrobenými pro tento náboj, nebo střelby ze speciálních jednoúčelových zbraních určených pouze pro střelbu těmito náboji (obr.7 a 8).



Obr.7 – Střelci se cvičnými zbraněmi pro střelivo Simunition, odlišenými sytě modrým zbarvením.

 



Obr.8 - Pistole SIG Sauer – model SIG2022 Simunition v celomodrém zbarvení.

 

Představené videozáznamy byly realizovány s klasickou pistolí CZ-75, modifikovanou pro střelbu střelivem Simunition adaptérem (obr.9), který vyvinula Česká zbrojovka Uherský Brod. Adaptér tvoří hlaveň a závěr, obojí modrého zbarvení, kterými se nahradí hlaveň se závěrem pro střelbu standardních nábojů. Modrý závěr je konstruován jako neuzamčený (nemá vnitřní uzamykací ozuby), na rozdíl od standardu u pistolí CZ 75. Hlaveň adaptéru se od běžné hlavně liší poněkud více. Vodící část vývrtu hlavně je drážkovaná specifickým způsobem tak, aby mohla vést střely CQT a FX. Nábojová komora je opatřena dvěma přídavnými radiálními otvory, které by měly v případě použití ostrého náboje zabezpečit odfouknutí prachových plynů z nábojnice a tím zamezit výletu kovové střely z hlavně. Na výčnělku ve spodní části hlavně je vyroben pouze příčný otvor (na rozdíl od originální hlavně, kde je kulisa zabezpečující snížení hlavně při odemykání). Tento otvor zabezpečuje společně s příčným kolíkem záchytu závěru nehybné uchycení hlavně v pistoli (tj. hlaveň se chová jako pevná).



Obr.9 - Pistole CZ 75 Compact D s úpravou pro střelbu střelivem Simunition v celomodrém zbarvení.

 

Kromě výše popsaných typů střeliva patří do řady Simunition dále toto střelivo pro malorážové zbraně, které není určeno pro výcvik:
- Greenshield – střelivo typu Frangible – v ráži 9 Luger a 5,56 mm,



 

- Short Stop – cvičné střelivo s omezeným doletem střely – v ráži 7,62 x 51 (střelivo SRTA – Short-Range Training Ammunition a SRTA-T – Short-Range Training Ammunition – Tracer).







www.simunition.com

 
Regulace odběru plynů u samonabíjecí pušky SVT-40 Tisk Email
Poradna - Technika

Samonabíjecí puška ruské výroby SVT 40 (Samozarjadnaja Vintovka Tokareva, model 1940 goda) je jednou ze zbraňových legend 2. světové války. V době od roku 1940 do zastavení výroby v roce 1944 bylo vyrobeno kolem 1,6 milionu těchto pušek, které byly vyráběny nejen v základní pěchotní verzi, ale i verzi odstřelovačské.



Základní verze pušky SVT–40



 



Odstřelovačská verze SVT-40


Zbraň má ráži 7,62 x 54 R a stoupání závitu její čtyřdrážkové, 625 mm dlouhé hlavně je 240 mm, tedy obvyklé stoupání u zbraní této ráže. Základní T-T parametry zbraně:
- celková délka: 1226 mm,
- celk. hmotnost (bez nábojů): 3,8 kg,
- počáteční rychlost střely: 830 m/s,
- kapacita zásobníku: 10 nábojů.

Samonabíjecí funkce zbraně je zabezpečena na principu pohonu odběrem prachových plynů z hlavně. Vnitrobalistické parametry systému, tj. druh a hmotnost střely, druh a hmotnost prachové náplně, její teplota, stav vývrtu, zanesení kanálku pro odběr plynů atd. mají pochopitelně na samonabíjecí funkci zbraně vliv.

Odběr plynů z hlavně je možné regulovat nastavením regulátoru odběru prachových ve tvaru pětihranu, na který se nasadí tvarový klíč. Na každé hraně regulátoru je vyražen jeden číselný symbol udávající průměr otvoru pro odběr plynů. Regulátor plynů u SVT 40 je tedy konstruován pro nastavení pěti možných pozic označených buď čísly 11, 12, 13, 15, 17 nebo 1.1, 1.2, 1.3, 1.5, 1.7. Označení odpovídá rozměru otvoru tzn., že číslo 11 nebo 1.1 odpovídá otvoru o průměru 1.1 mm, naopak číslo 17 nebo 1.7 (obr) odpovídá otvoru o průměru 1,7 mm. Z toho plyne, že při nastavení nejmenšího čísla propouští regulátor na píst nejméně prachových plynů. Běžně se používá nastavení regulátoru na 1.5. V praxi je však vhodné nastavit regulátor do optimální polohy, která zabezpečuje spolehlivou funkci zbraně při použití daného střeliva za daných podmínek. V úvahu je třeba brát znečištění zbraně používáním (střelbou), ale i střelbu v nepříznivých podmínkách jako je déšť, písečná bouře, sucho, mráz apod., které vedou ke snížení spolehlivosti funkce zbraně tím, že zvyšují pasivní odpory pohyblivých částí zbraně.

Regulace odběru plynů by měla být nastavena tak, aby při použití určitého střeliva byla zajištěna samonabíjecí funkce (tj. aby došlo k podání náboje do komory) a nedocházelo k silným rázům nosiče závorníku v zadní poloze. Z důvodu zvýšení životnosti zbraně je vhodné mít nastavený regulátor na nejmenší výtokový otvor, který ještě zajistí u daného střeliva a za daných podmínek střelby samonabíjecí funkci zbraně. Právě různá laborace nábojů bude hlavním důvodem pro změnu nastavení regulátoru.

 


 



Detail regulátoru odběru prachových plynů u pušky SVT – 40 (nastavení na 17, tj. největšího otvoru)



 

Nevýhodou je, že plynový regulátor nemá aretační zářezy, které vymezují přesnou polohu regulátoru při přestavení. Proto je třeba nastavit pětihran přesně tak, aby jeho horní plocha se zvoleným číslem byla kolmá k podélné ose zbraně.

 
Užitečné rady pro různé zbrojní situace životní Tisk Email
Poradna - Zbrojní právo

Tato poradna vychází z knihy Zákon o zbraních v praxi - otázky a odpovědi.


Chci se stát držitelem zbrojního průkazu

Nejdříve si musíte ujasnit, zda splňujete zákonné podmínky pro vydání zbrojního průkazu. Jestliže ano, pak lze doporučit tento postup:

  1. podat na příslušném útvaru policie (ředitelství policie ČR v místě bydliště) přihlášku ke zkoušce odborné způsobilosti,
  2. ve stanoveném termínu zkoušku absolvovat a převzít doklad odborné způsobilosti,
Celý článek...
 
« ZačátekPředchozí1112131415DalšíKonec »

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL

bottom

Založeno na Joomla!. Designed by: Free Joomla Template, tuvalu domain transfer. Valid XHTML and CSS.